Evangelista Lukáš pátral po podkladech pro své vyprávění velmi důkladně, jako málokdo jiný. Seznámil se s Ježíšovými příbuznými – pravděpodobně v letech 58 až 60 – a mohl tak zaznamenat i mnohé třeba i následující příběh o setkání ve vesnici jménem Emauzy. Podle nejstarší tradice byl jeden z těch dvou mužů Kleofáš - bratr Josefa z Nazareta (Ježíšův strýček). Jeho průvodce, jehož jméno Lukáš neuvádí, mohl být možná jeden z Kleofášových synů jménem Šimon – tedy Ježíšův bratranec a pozdější druhý jeruzalémský biskup. Jak lze usoudit z tohoto příběhu, Ježíš nevěnuje pozornost pouze svým apoštolům a učedníkům, ale i svým příbuzným. Nemají jen slepě věřit těžko uvěřitelným historkám. Mají zdravým rozumem přemýšlet o tom, co se píše v Písmu svatém, zkoumat souvislosti a v setkání s ním, živoucím Ježíšem, se dopracovat k jistotě: Bůh opravdu vzkřísil Ježíše z mrtvých! více

P. Bohuslav Burian († 29. dubna 1960, věznice Mírov) – brněnský kněz – prožil strhující životní příběh. Proslul tím, že převáděl přes hranice pronásledované, utekl nacistům z pochodu smrti a komunistům z leopoldovské pevnosti. Celý život vzdoroval nenávisti a ukazoval lidem cestu ke svobodě i k Bohu. Neustále zářil vtipem a s neuvěřitelnou energií se věnoval práci s lidmi na okraji společnosti. více

Vzkříšený Kristus je laskavý k těm, kdo pochybují, k těm, kdo potřebují smíření, i k těm, kdo jsou tak zmateni, že ho nejsou schopni vidět. Bůh se s námi setkává tam, kde právě jsme. více

Lidé, kteří opravdově nevěří v Krista,
se buď oddávají trpně a tupě svému osudu,
anebo skládají svou víru v člověka.

A tak vidíme, jak dnes lidé některým lidem slepě věří,
skládají v ně víru jako v Boha,
skládají do jejich rukou osud svůj a svých národů s pevnou vírou,
že jim mohou zajistiti šťastnou budoucnost.
Ovšem každá taková přílišná víra v člověka je těžkým omylem
a přináší těžká zklamání. (…) více

"První den v týdnu, když začínalo svítat, šly ženy ke hrobu a nesly vonné masti, které předtím připravily." (Lukáš 24,1)

"Jsem muž, nemám rád feminismus ani feministky." Tato slova by dnes stačila k vyvolání ostré polemiky, já se však přes propast času obracím k vám – ženy, které jste šly o velikonočním jitru ke hrobu. Za vašich dob byly ženy úplně na okraji společnosti. Nikdo je nebral vážně, nikdo s nimi doslova nepočítal (dokonce i počty účastníků historických událostí zahrnovaly pouze muže). více

„K čemu tě mám přirovnat, k čemu připodobnit, jeruzalémská dcero, kdo ti přispěje, aby tě potěšil, panno, siónská dcero? Jak moře veliká je tvá pohroma, kdo tě má zhojit?“ (Pláč 2,13) více

„Tu Šimon Petr vytasil meč, který měl u sebe, udeřil veleknězova služebníka a uťal mu pravé ucho. Ten služebník se jmenoval Malchus.“ (Jan 18,10)

... Vcházíte do zahrady a začíná nepopsatelný mumraj. K tomu všemu se obrovitý rybář začíná ohánět krátkým mečem; čert ví, kde ho vzal. Než stačíš uskočit, cítíš závan vzduchu na tváři a vzápětí ostrou bolest. Křičíš – více úlekem než bolestí – a tiskneš si prsty k ráně, která silně krvácí. Ten blázen ti uťal ucho! ... více

Když Jidáš slyšel nadšené provolávání slávy Ježíšovi, trochu ho to uklidnilo. I on přece patří k Ježíšovi! O několik dní později se ho ale však znovu zmocnily pochybnosti. Při pohledu na mocné městské hradby Jeruzaléma se totiž Ježíš usedavě rozplakal a o tomto městě říkal: "Na tebe i na tvé děti přijdou dny, kdy tě tvoji nepřátelé srovnají se zemí, protože jsi nepoznalo čas, kdy ti Bůh nabídl svou přízeň." Jidáše tato slova šokovala. Když viděl Ježíše tak slabého a bezmocného, svíral se mu žaludek. více

V lidových tradicích a kultuře se Velikonoce často spojují s vajíčky a zajíčkem. Ke křesťanské tradici ovšem tyto symboly nepatří. více

Byli už blízko Jeruzaléma a zastavili se na okamžik u malé vísky na úbočí Olivové hory jménem Betfage. Ježíš poslal dva učedníky napřed s úkolem: „Jděte do té vesnice. Najdete tam oslici a vedle ní její hříbě. Odvažte je a přiveďte ke mně. Kdyby se vás někdo ptal, proč to děláte, řekněte: Váš Pán je potřebuje, ale hned je zase vrátí.“ Tak se splnilo, co napsal prorok Zachariáš: „Jásej a zpívej, Jeruzaléme! Podívej, přichází k tobě tvůj Král!
Je spravedlivý a přináší pomoc. Pokojně jede na oslu, na osličím hříběti.“
více

Pokud se rodiče dětem přiměřeně věnují, vzdělávají ho často mimovolně prostě tím, že ho v mnoha věcech uvádějí do života, v němž se orientují lépe než jejich děti. Navíc pokud jsou děti jen trochu zvídavé, ptají se. V jistém věku někdy až do úmoru dospělých. Pokud rodiče neposadí dítě hned po návratu domů k počítači a jsou ochotni s ním hovořit, i když by se třeba rádi zabývali něčím jiným, je to pro dítě velmi cenné. více